Bekal, Kerala

21. - 24. 2. 2013

V Karnátace jsme tedy nenarazili na dobré pláže, takže jsme se vydali stále směrem na jih do sousedního státu Kerali. Ve čtvrtek 21. 2. 2013 jsme po dlouhé cestě dorazili na autobusové nádraží ve městě Mangalore, stále ve státě Karnátaka, kde jsme měli přestoupit na autobus do Kerali. Po delším čekání jsme se začali vyptávat okolních lidí a naháněčů z autobusů kdy přijede náš spoj. Nikdo nám nedokázal vysvětlit proč, ale prostě ten den žádný kamkoli do Kerali nejel… Ubytovali jsme se tedy hned naproti nádraží v hotelu. Druhý den ráno jsme pokračovali bez problémů autobusem dál.

Dojeli jsme do města Kasaragod v Kerale. Tam jsme po chvíli blouděním od místních opět zjistili, že na plážích žádné hoteli nejsou. Popojeli jsme tedy o kus dál, do městečka Bekal. Ubytovali jsme v pěkném plážovém resortu Nirvana v takové malé zděné chatičce.Tento resort jsme si předem našli na internetu, tam však ukazovali pokoje za 3837 RPS bez denních tax, to bylo mnohem a mnohem dražší než na místě. Lepší tedy je si přes internet pokoje nerezervovat. Naše chatička měla na zdi zavěšený router, takže konečně pořádný signál Wi-Fi. Hned vedle resortu stála vcelku rozlehlá pevnost, kde jsme nakonec ani nebyli, protože jsme v zde v Bekalu strávili jen dvě noci. Večer se z ní a z nedalekého minaretu střídavě asi po 15 minutách ozývaly modlitby, stále a stále do kola. Pláž byla od nás asi 150 metrů, ale pěkně zanedbaná a s odpadky L. My jsme však měli radost z pořádné Wi-Fi, první noc jsme byli na internetu asi do tří hodin do rána. Už jsme se chystali do postele, když jsme si všimli jedné naprosto černé stěny. Hemžilo se na ní tisíce malých mravenců. Po třetí hodině ráno jsme samozřejmě žádný personál v resortu už nenašli.  Mravence jsme museli vyhnat pomocí našich sprejů proti komárům, překvapivě fungovali i na mravence. Odšoupli jsme si postel ode zdi a s obavami usnuli. Ráno nám pak dal pracovník resortu sprej proti mravencům a další noc již byla bez problémů, ale zůstávat dál už jsme nechtěli. I když nám nabídli, že nás přestěhují. V neděli odpoledne jsme dojeli do města Kannur, nebo také Kannanúr. Tam jsme usmlouvali krásnou cenu na 15 dní v konečně slušném resortu Mascot i s bazénem, snídaní v ceně a také Wi-Fi. Smlouvání je v Indii naprosto všední na pouličních tržištích a bazarech, ale co nás překvapilo tak právě i v hotelích, nebo i ve směnárnách přímo v bankách…