Cesta z Kannuru

11. - 12. 3. 2013

V pondělí 11. 3. 2013 vstáváme v 6 hodin ráno. Spěcháme na vlak, který nám jede v 7.20 do města Thiruvananthapuram.

Než jdeme na nástupiště, zastavíme se u stánku s občerstvením. Tam jsme si koupili nějaké dobrůtky na cestu. Než nám prodavač vrátil peníze (matika mu asi moc nešla), rozhlížíme se po hale, která se hemží spěchajícími lidmi na vlak, žebráky a taxikáři, kteří nabízejí odvoz… Prohlížíme si i stánek s občerstvením, ze kterého na nás kouká vypasená myška J.



Káva ve vlaku

Na našem nástupišti, jsme byli o dost dříve. Sedli jsme si na lavičku a pozorovali všudypřítomné šváby. S těmi jsme se při naší cestě setkali už několikrát a skoro všude, ale s takhle velkými ještě ne. Zřejmě se má takováto havěť na nádraží velice dobře J.

Konečně přijel náš vlak, tentokrát nastupujeme do vagónu s označením třídy CC ( Chair Class). Tato třída je klimatizována a sedadla jsou uspořádána ve dvou řadách, trochu jako v letadle. Pokud někde mají klimatizaci, jede opravdu na plný výkon a je to někdy i na rukavice. V jedné restauraci měli například nastaveno 18°C. Proto je dobré, si vždy připravit do vlaku nebo autobusu mikinu… Vlakem stále procházeli prodejci s kávou, čajem a dalšími indickými pochoutkami… Koupili jsem si, třeba smažený banán v těstíčku, velice zajímavá chuť…

Cesta z Kannuru do Thiruvananthapuram byla dlouhá 502 km a vlakem trvala 11 hodin. Dorazili jsme tedy okolo 18.40 h, to už byla skoro tma. Měli jsme namířeno na letiště, cestou jsme ještě potřebovali rozměnit peníze. Na internetu jsme si našli, že se Indické Rupie nesmí vyvážet. Takže by nám je už nikde nevyměnili. Spoléhali jsem na letiště. Že tam bude směnárna a při troše štěstí třeba i pár dalších v jeho okolí, které budou mít lepší kurzy. Vzali jsme si tedy rikšu a jeli jsme. Řidič s námi jel snad těmi nejmenšími uličkami ve městě, až jsme se začínali bát, kam nás doveze.

Letiště v Thiruvananthapuram bylo docela maličké. Vystoupli jsme z rikši a šli přímo ke vchodu. Tam stáli dva policisté. Docela přátelsky se nás vyptávali, kam poletíme, odkud jsme a tak… Pak z nich vypadlo, že nás ale na letiště nepustí. Nepustí nás tam proto, že nemáme u sebe letenky… Naše argumenty, že jsme si je koupili přes internet a potvrzení o koupi máme v emailu, s nimi nijak nehnulo. Internet před letištěm také nebyl, tak nám řekli, že nás pustí, až dostanou od naší letecké společnosti seznam cestujících. Ten bude hotov okolo půlnoci… Paráda, takže jsme měli 4 hodiny čas. Okolo letiště samozřejmě nebylo vůbec nic a my byli unavení po 11 hodinách ve vlaku. Směnárna taky nikde.

Domluvili jsme si s řidičem rikši, aby nás odvezl do nejbližší směnárny. Daleko to nebylo, majitel kvůli nám i otevřel, ale moc peněz na výměnu neměl. Vrátili jsme se tedy na letiště, zabrali si lavičku a čekali a čekali a čekali… O půlnoci když nás konečně měli pustit na letiště, seznam stále nebyl hotový, takže jsme čekali dál… Nakonec jsme se dovnitř dostali až 1.30, takže jsme čekali přes 5 a půl hodiny venku, kde nás kousali moskyti a lavičky moc pohodlné také nebyly L …

Asi po deseti krocích od vchodu, stál další policista, který nás kontroloval. Také se mu dvakrát nelíbilo, že nemáme letenky, ale dál nás pustil. Odbavili jsme zavazadla, dostali palubní lístky a pokračovali s vyplněnými papíry k imigrační kontrole. Tam jsme dostali razítka do pasů a na palubní lístky, opět po několika krocích stál muž, který nám tyto razítka zkontroloval…  Dále nás čekala kontrola příručních zavazadel a detektor kovu. Všude cedule s obrázky věcí, které se nesmí dostat do letadla (nože, sklo, výbušniny…) a já samozřejmě u sebe dva zapalovače. No jo, ale já už přes měsíc nekouřím, tak jsme o nich ani nevěděla. Ind se na mě mračil a ukazoval mi knihu, kam si mě zapíše. Potom co otevřel můj pas a viděl tam ty háčky a čárky, napsal do černé knihy hříšníků Lucie J. J.  No nic, po pár dalších, nesmírně důležitých kontrolách razítek v pasech a na palubních lístcích jsme se konečně dostali do bezcelní zóny. Těšili jsme se na obchody, restaurace a směnárny. Obchůdky 3, restaurace 2 a směnárna jedna… Asi proto nás na letiště nechtěli pustit, jinak by jsme se unudili k smrti J. Jinak dohromady všech kontrol od vstupu na letiště až do letadla jsme napočítali 13 J.

Z Thiruvananthapuram jsme letěli do Dubaje a tam jsme přestoupili na letadlo do Prahy. Lety dohromady trvali 12 hodin a do Prahy jsme dorazili v úterý 12. 3. ve 13 hodin. Cesta z Kannuru i s cestou vlakem z Prahy do Českých Budějovic nám trvala přes 40 hodin. To byla pro nás opravdu zkouška…

Kannur, Kerala

28. 2. 2013 - maják

Ve čtvrtek odpoledne, jsme se vydali na návštěvu starého majáku. Je nedaleko našeho resortu a máme na něj krásný výhled z pokoje. Došli jsme k malému stánku, ve kterém se prodávali vstupenky. Jak jsme se dozvěděli, vstupenky v tomto stánku byly určeny na vyhlídku hned vedle. V Indii jsme už navštívili pár míst, jako jsou městské parky, některé pláže nebo různé vyhlídky. Platí se malý poplatek většinou okolo 5 – 20 RPS a platíte za to, že jste na upraveném místě plném zeleně a bez odpadků… Tak to bylo třeba i v Hampí (Indové 10, turisti 250), tam kde se platilo vstupné, bylo okolí památek udržované. Dost smutné, když musí člověk ve své vlastní zemi platit za to, že je chvíli na místě, které není zahlceno odpadky… Smutnější však je, když vám řeknou, že vy zaplatíte několikrát víc, protože jsme turista… Jako se nám to stalo už několikrát a i teď u majáku. Maják stál v docela pěkné zahradě na útesu, shlížejícím na moře. Vstupné pro Indy 10 a pro turisty 25 za osobu + 20 za každý foťák či kameru. Nehledě na to, že v majáku nebylo nic, co by se dalo fotografovat, jako třeba museum, které vypovídá něco o majáku nebo o námořnictví... Takže nechápu za co platit docela přehnanej vstup. Řekla bych, že je to až diskriminující. Rozdělovat lidi na Indy, které nevidíte jinak, než jen odhazují odpadky. Byli jsme dokonce svědky toho jak Indové jí kuře, na stole měli plno talířků s oblohou, omáčkami a prázdné talířky od placek, ale oni bez rozmyslu doslova házeli okousané kosti na stůl.  A na turisty, kteří jsou z domova zvyklí na naprosto jiný standart čistoty, ať už se jedná o ulici či pokoj, nebo restauraci… L Ale i taková je bohužel Indie…